Páchání trestné činnosti za sebou často, bohužel nechává též poškozené. Osobě poškozeného je proto v rámci trestního řízení přiznáno specifické postavení, z nějž vyplývá řada práv. V dnešním článku osvětlíme problematiku nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení (pro zjednodušení budou všechny tyto tři pojmy označeny souhrnně jako „újma“).
Předně je však zapotřebí důsledně vymezit pojem poškozeného ve smyslu trestního řádu, neboť ne každé osobě, která se cítí být konkrétním trestným činem dotčena bude přiznán v rámci trestního řízení status poškozeného a s tím i související práva.
Zákon tedy za poškozeného označuje toho, komu bylo trestným činem:
- ublíženo na zdraví (př. pachatel napadl poškozeného a zlomil mu žebro)
- způsobena majetková škoda (např. škoda spočívající v odcizení vozidla pachatelem)
- způsobena nemajetková újma (např. v důsledku dopravní nehody způsobené pachatelem zemřel pan X, jeho manželce paní Y byla touto událostí způsobena nemajetková újma)
- na jehož úkor se pachatel trestným činem bezdůvodně obohatil (např. pachatel z poškozeného podvodným jednáním vylákal finanční prostředky)
Naproti tomu za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem (např. paní Z se v novinách dočte o trestné činnosti významného politika, což ji natolik rozruší, že zakopne o prázdné hnízdo a zlomí si nohu).
Mimo jiných práv, která poškozenému náleží a která budou předmětem některého z příštích článků, zákon poškozenému přiznává poměrně zásadní právo, a to v průběhu trestního řízení navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost újmu nahradit. Možnost učinění tohoto návrhu je však časově limitována – poškozený tak může učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování.
Je přitom povinností poškozeného v návrhu vylíčit všechny podstatné skutečnosti týkající se uplatňovaného nároku. Zejména z jakého důvodu a v jaké výši jej uplatňuje, což také musí doložit příslušnými důkazy (např. lékařská zpráva, znalecký posudek, faktura atp.).
Na tomto místě je třeba upozornit, že chce-li poškozený, aby jeho nárok byl v trestním řízení úspěšný musí být sám aktivní – záleží tak pouze na něm jakým způsobem a jak dostatečně svůj nárok doloží. Orgány činné v trestním řízení se totiž zejména zaměřují na zjištění a objasnění trestného činu a jeho pachatele a v tomto duchu vyhledávají též důkazy. Lze však předpokládat, a v praxi tomu tak mnohdy bývá, že okolnosti a důkazy, které zjistí kupříkladu policejní orgán jsou zároveň důkazy, kterými poškozený může prokázat, a doložit svůj nárok a jeho výši. Např. pachatel (zaměstnanec) zpronevěřil poškozenému (svému zaměstnavateli) několik sad nářadí, které užíval k výkonu svého zaměstnání. Ke správné kvalifikaci trestného činu však policejní orgán potřebuje zjistit hodnotu zpronevěřených věcí, což může učinit znaleckým posudkem. Znalecký posudek tak v konečném důsledku poslouží i poškozenému, neboť jeho prostřednictvím může prokázat výši škody, která mu zpronevěřením věcí vznikla.
Dlužno podotknout, že poškozený musí být o výše uvedených právech ze strany orgánů činných v trestním řízení poučen.
Pokud tedy poškozený svůj nárok včas uplatní a pachatel trestného činu bude shledán soudem vinným ze spáchání trestného činu, kterým poškozenému způsobil újmu, je soud povinen v odsuzujícím rozsudku rozhodnout i o tomto uplatněném nároku poškozeného. Soud má v zásadě 3 možnosti, jak o nároku rozhodnout:
- Uplatněný nárok poškozenému přiznat v plné výši;
- poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věch občanskoprávních – takto soud postupuje zejména tehdy, pokud by ohledně poškozeným uplatněného nároku bylo zapotřebí provést další dokazování, které by trestní řízení protáhlo a přesáhlo jeho rámec. V praxi k tomuto dochází často v situacích, kdy poškozený požaduje náhradu nemajetkové újmy (např. při ublížení na zdraví, smrti apod.) jejíž vyčíslení je důkazně náročné;
- Uplatněný nárok poškozenému přiznat z části a ve zbytku jej odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pro úplnost je třeba uvést, že onen odkaz na řízení ve věcech občanskoprávních jinými slovy znamená, že poškozený má svůj nárok uplatnit žalobou v občanském soudním řízení.
Rozhodne-li soud v rozsudku o nároku poškozeného k jeho nespokojenosti, má poškozený prostor se proti výroku o náhradě újmy odvolat.