V předchozích článcích jsme se zabývali vznikem společného jmění manželů (SJM), jeho třemi režimy a dále také možnými modifikacemi, které mohou snoubenci či manželé zvolit v případě, že se se zákonnou úpravou neztotožňují.

V dnešním článku se budeme zabývat poslední fází, a sice vypořádáním SJM. Tedy situací, která by měla nastat poté, co SJM přestane existovat.

Konec existence SJM je v zásadě vázán na tři různé okamžiky:

  1. Prvním z nich je smrt jednoho z manželů. V takovém případě dochází k vypořádání SJM v rámci řízení o pozůstalosti zesnulého manžela
  2. Jak jsme již popsali v předchozím článku, je možné, aby se snoubenci dohodli na režimu tzv. oddělených jmění, v takovém případě SJM vůbec nevznikne. V případě, že se takto dohodnou manželé, pak tato dohoda má účinky pouze a jen do budoucna. SJM, které existovalo do okamžiku uzavření této dohody je tedy zrušeno a je nutné jej posléze vypořádat. Stejně tak je nutné vypořádat i SJM, které bylo dohodou manželů zúženo.
  3. Konec existence SJM je dále neodmyslitelně spjat s rozvodem manželů.

Jakým způsobem tedy lze SJM vypořádat?

Jak zákon a ostatně i logika věci napovídá, v ideálním případě se manželé, resp. bývalí manželé mohou na vypořádání dohodnout, přičemž samotný obsah dohody je v zásadě ponechán toliko na jejich svobodné vůli.

Je však zapotřebí zdůraznit, že pokud je dohoda uzavírána za trvání manželství, pak je nutné dodržet její písemnou formu. Zákon dále vyžaduje písemnou formu této dohody i tehdy, je-li předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva. V tomto případě půjde nejčastěji o nemovitosti (např. bytová jednotka, rodinný dům apod.)

Je však naprosto běžnou praxí, že manželé, resp. bývalí manželé se na obsahu dohody o vypořádání SJM neshodnou. Zejména v případě, zaniklo-li SJM rozvodem těchto manželů. V takovém případě se kterýkoli z manželů může obrátit na soud s návrhem, aby SJM vypořádal.

Pokud se tak stane, soud nerozhoduje pouze na základě vlastního uvážení, ale občanský zákoník mu v ust. § 742 stanovuje k rozhodování konkrétní pravidla a to:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

př. manžel má ve svém výlučném vlastnictví dům, který je rekonstruován z prostředků náležejících do SJM

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

př. manželka zdědila 100.000,- po své matce (jedná se tedy o její výlučné vlastnictví). Tyto peníze následně investovala do rekonstrukce rodinného domu, který se nachází v SJM.

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

Dlužno podotknout, že k disparitě podílů, tzn. k situaci, kdy soud rozhodne v jiném poměru než 50:50 existuje poměrně bohatá judikatura. Jako příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016: „Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů.“

Výše uvedená pravidla se však uplatní pouze v případě, že je dohoda o vypořádání uzavřena nebo návrh na vypořádání podán k soudu do 3 let od zrušení, zúžení nebo zániku SJM.

V případě, že do tří let od zrušení, zúžení či zániku SJM k vypořádání nedojde ani dohodou, ani není podán návrh soudu pak platí nevyvratitelná právní domněnka, že se manželé vypořádali následujícím způsobem:

a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá

b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,

c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

Je zapotřebí přiznat, že ač se problematika SJM může na první pohled jevit jednoznačně a přehledně, v praxi jsou soudní spory o vypořádání SJM náročné jak po stránce důkazní, tak časové a konečně také emocionální. Nezbývá proto než doporučit, nastavit si majetkovou stránku manželství a její pravidla ideálně ještě před vstupem do manželství, resp. před tím, než manželé nabydou majetek do SJM.