Ať jsme v životě sebeopatrnější, můžeme se dostat do situace, kdy dojde k náhlému poškození našeho zdraví s vážnými následky. Může jít o dopravní nehodu, nesprávně provedený lékařského zákrok, rvačku či jen obyčejné uklouznutí na chodníku. Pokud byla újma způsobena jednáním třetí osoby, lze se domáhat spravedlivého zadostiučinění ve formě finanční náhrady. Jak výši takové náhrady určit? Za jakých podmínek povinnost k náhradě újmy na zdraví vzniká? Jakým způsobem se svého nároku domoci? Na tyto otázky stručně odpovídá následující článek.
Kdy vzniká povinnost k náhradě?
Obecné pravidlo říká, že škůdci vzniká povinnost k náhradě újmy, pokud ji způsobil svým zaviněným jednáním a mezi jednáním škůdce a vznikem újmy existuje příčinná souvislost. Tyto skutečnosti musí prokázat poškozený, což není vždy jednoduché. Proto je ve vybraných případech pozice poškozeného posílena. To se týká především určitých rizikových činností, v jejichž důsledku může dojít k újmě nikoli vlivem lidského pochybení, ale již samotnou povahou rizikové činnosti, např. závadou na dopravním prostředku. Provozovatelé takových činností proto odpovídají bez ohledu na zavinění, tj. objektivně.
Provoz dopravního prostředku
Je-li újma na zdraví způsobena provozem dopravního prostředku, dopadá povinnost k náhradě na provozovatele. K zavinění se nepřihlíží, ke vzniku odpovědnosti postačuje, že způsobená újma má příčinu v samotném provozu. Pokud dojde k nehodě např. v důsledku selhání brzd, není rozhodné, zda provozovatel udržoval vozidlo v řádném technickém stavu či nikoli. Povinnosti k náhradě újmy se nemůže nijak zprostit. Jedná se o jednu z nejpřísněji stanovených odpovědností vůbec. Je však nutné rozlišovat srážku auta s chodcem od dopravní nehody, při které dojde ke střetu dvou nebo více vozidel. V druhém případě se totiž pravidlo o objektivní odpovědnosti neuplatní a vzájemné nároky účastníků nehody se určí podle míry jejich zavinění.
Újma způsobená stavem věci
Někdy může být újma na zdraví způsobená nikoli jednáním škůdce, ale stavem určité věci. Zejména v zimních měsících jsou velmi časté nehody na kluzkých chodnících. V těchto případech lze uplatňovat náhradu u vlastníka chodníku, kterým bývá zpravidla obec. Vlastník odpovídá za stav chodníku, což zahrnuje též povinnost odstraňovat z komunikace sníh a náledí. Zprostit odpovědnosti se může pouze v případě, pokud prokáže, že nebylo v mezích jeho možností závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Podobně odpovídá za újmu vlastník domu, pokud kolemjdoucího zraní věc z domu spadlá (sníh, rampouch, střešní taška).
Pracovní úrazy
Zákonem zvlášť upravené jsou pracovní úrazy. O pracovním úrazu zaměstnance hovoříme tehdy, jestliže k újmě na zdraví dojde při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nárok na náhradu se v těchto případech uplatňuje vůči zaměstnavateli. Ten odpovídá za vzniklou újmu i za předpokladu, že dodržel všechny své povinnosti včetně zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jedná se tak o další příklad objektivní odpovědnosti.
Újma na zdraví způsobená lékařem
Újmu na zdraví může způsobit nesprávným postupem i lékař, ať již neodborně provedeným operačním zákrokem nebo poskytnutím nesprávné informace či rady. Zde však musí poškozený prokázat, že lékař porušil povinnost postupovat při poskytování zdravotní péče tzv. lege artis, tj. v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe. Takové dokazování bývá zpravidla velmi komplikované, klíčovou roli v něm hrají složité znalecké posudky.
Spoluzavinění poškozeného
Důležité je připomenout, že při rozhodování o nároku na náhradu újmy se vždy přihlíží také k tomu, do jaké míry se na vzniku újmy podílel svým jednáním sám poškozený, a to i tehdy, jestliže škůdce odpovídá za způsobenou újmu objektivně. V důsledku spoluzavinění poškozeného může být výše náhrady snížena, a pokud by jednání poškozeného bylo jedinou a úplnou příčinou vzniku újmy, nemusí být dokonce náhrada vůbec přiznána. Příkladem spoluzavinění poškozeného může být pracovní úraz, ke kterému dojde v důsledku opilosti zaměstnance, nebo jednání chodce, který vstoupí do cesty projíždějícímu automobilu mimo přechod, zcela nečekaně a náhle, aniž by se náležitě rozhlédl.
Jaké druhy náhrad zákon poškozenému přiznává a v jaké výši?
Ublížení na zdraví způsobuje poškozenému především nemajetkovou újmu, která spočívá jednak ve vytrpěných bolestech a v případě trvalých následků též v dlouhodobém snížení kvality života. V majetkové sféře se újma na zdraví projevuje negativně v podobě nákladů spojených s léčením a snížením výdělku poškozeného. Zákon vychází ze zásady úplné náhrady všech druhů majetkové i nemajetkové újmy.
Nemajetková újma
Občanský zákoník stanoví povinnost škůdce odčinit újmu poškozeného peněžitou náhradou plně vyvažující vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Pokud zároveň vznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Toto velmi obecné ustanovení na jedné straně umožňuje určit výši náhrady s přihlédnutím ke všem okolnostem daného konkrétního případu, na druhou stranu nedává žádné vodítko, jak dospět ke konkrétní finanční částce. Proto byla jako podpůrný materiál vypracována Metodika Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která sice nemá formu závazného právního předpisu, ale zpravidla je v praxi používána. Poškozený tak má základní představu o výši částky, kterou může na náhradě újmy v konkrétním případě požadovat.
Bolestné
Pokud jde o náhradu utrpěné bolesti (bolestné), vychází metodika z bodového systému. Postižení jednotlivých částí těla je ohodnocuje bodovou sazbou, která zohledňuje stupeň fyzické a částečně i psychické bolesti spojené s daným poraněním. Hodnota bodu v korunách odpovídá 1% průměrné mzdy v národním hospodářství (275,89 Kč pro rok 2017). Např. vymknutí zápěstí má hodnotu 50 bodů (13.795,- Kč), přetržení kolenního vazu 80 bodů (22.071,- Kč).
Ztížení společenského uplatnění
Jiný postup se uplatní při určení náhrady ztížení společenského uplatnění. Zde se posuzuje vliv trvalých následků, tj. takových omezení, která přetrvávají poté, co se zdravotní stav poškozeného relativně ustálí. Hodnotí se míra omezení či vyřazení ze společenských aktivit v různých oblastech života, jako např. komunikace, pohyblivost, péče o sebe apod. Na rozdíl od bolestného je hodnocení ztížení společenského uplatnění velmi individuální. Je velký rozdíl v tom, jak ovlivní např. nevratné poškození prstu na ruce kariéru klavírního virtuosa v porovnání s vlivem na kariéru bankovního úředníka. Zatímco na bolestném jim bude příslušet v zásadě totožná náhrada, částka uplatňovaná za snížení společenského uplatnění se může značně lišit. Posudek na základě Metodiky zpracovává znalec z oboru zdravotnictví se specializací na nemateriální újmu na zdraví. Výsledkem posudku je, zjednodušeně řečeno, míra omezení kvality života v procentech, přičemž 0% znamená bez obtíží a omezení, naopak plné omezení je reprezentováno hodnotou 100%. Na základě výsledné procentuální hodnoty se poté určí výše finanční náhrady, a to jako odpovídající poměrná část ze základní částky, která je stanovena jako 400 násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství (11.035.600,- Kč).
Duševní útrapy osob poškozenému blízkých
Ve výjimečných případech, kdy dojde k zvlášť závažnému ublížení na zdraví, dopadá na škůdce povinnost odškodnit duševní útrapy osob poškozenému blízkých, zejména manželu, rodiči a dítěti, a to peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení.
Náhrady majetkové újmy
Vedle výše zmíněných typů nemajetkové újmy má ublížení na zdraví dopad i do majetkové sféry poškozeného. Jedná se především o náklady spojené se zdravotní péčí a ztrátou na výdělku v důsledku pracovní neschopnosti. Škůdce je povinen poškozenému uhradit nejen náklady vynaložené přímo na lékařskou péči, ale i náklady spojené s péčí o jeho osobu a domácnost, a to tomu, kdo je vynaložil. Pokud je poškozený v pracovní neschopnosti, nahradí mu škůdce rozdíl mezi výdělkem před vznikem újmy a tím, co bylo poškozenému vyplaceno na nemocenském.
Zdravotní následky mohou ovlivňovat výdělek poškozeného i po skončení pracovní neschopnosti. Škůdce má v takovém případě povinnost nahradit poškozenému ztrátu na výdělku peněžitým důchodem (pravidelnými peněžitými dávkami), jehož výše odpovídá rozdílu výdělku dosahovaného před vznikem újmy a po skončení pracovní neschopnosti. Dlouhodobé snížení výdělku ovlivní samozřejmě též výši starobního důchodu poškozeného. I na to zákon pamatuje a výslovně ukládá škůdci povinnost příslušnou ztrátu formou peněžitého důchodu poškozenému nahradit. Zvláštní nárok vzniká, pokud poškozený vykonával bezplatně práce pro třetí osobu v její domácnosti nebo závodu. Škůdce je povinen nahradit této osobě oč v důsledku zdravotního stavu poškozeného přišla.
Jak právo na náhradu uplatnit?
Primárním řešením finančního odškodnění je vždy dohoda mezi škůdcem a poškozeným. Pokud dohoda není možná, nezbývá než podat žalobu, která musí být doplněna návrhem důkazů, prokazujících rozhodné skutečnosti pro přiznání nároku. Lze tedy doporučit, aby se poškozený bezprostředně po škodní události, pokud je to vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možné, pokusil zajistit veškeré dostupné důkazy, pořídil si fotografie z místa nehody, zjistil si kontakt na případné svědky a zaznamenal si přesné místo, datum a čas události. Také je vhodné si uschovat veškerá potvrzení prokazující jakékoli související výdaje.
Žalobu je nutné podat před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, která začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní lhůta se u práva vzniklého z újmy na zdraví nepoužije. Pro uplatnění nároku tak není rozhodné, kdy daná škodní událost skutečně nastala. V případě žaloby o náhradu újmy na zdraví se neplatí soudní poplatek.
Závěr
Jak již bylo avizováno na začátku, tento článek je pouhou základní informací a zdaleka neobsahuje všechny aspekty dané problematiky. Každý konkrétní případ újmy na zdraví vyžaduje komplexní posouzení. Neváhejte se proto obrátit na naši advokátní kancelář, která je připravena vám nabídnout své zkušenosti. S vaším případem vám rádi pomůžeme.