Šikanózní insolvenční návrhy jsou reálnou hrozbou pro všechny podnikatele, zejména pro ty, kteří podnikají v oboru stavebnictví a pro ty, kteří se zúčastňují výběrových řízení. Za šikanózní insolvenční návrh lze považovat především věřitelský insolvenční návrh, který je zjevně bezdůvodný. Podstatou takového bezdůvodného návrhu není řešení úpadku či hrozícího úpadku, ale např. vyřadit konkurenčního podnikatele z boje o zakázky poškozením jeho pověsti anebo vyvinout tlak na podnikatele (údajného dlužníka), aby uhradil spornou pohledávku. V takovém případě dochází podle Nejvyššího soudu k tzv. šikanóznímu výkonu práva.

Zahájení insolvenčního řízení

Insolvenčním řízením ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“), se rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Cílem insolvenčního řízení pak je spravedlivé majetkové uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli za situace, kdy dlužník není po určitou dobu schopen plnit své peněžité závazky, nebo kdy lze důvodně předpokládat, že se dlužník do takové situace brzy dostane. Insolvenční řízení se zahajuje na návrh. Pokud se nejedná o bezdůvodný insolvenční návrh nebo pokud soud nemá důvodné pohybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem, oznámí soud zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do dvou hodin od podání návrhu.

O zahájení insolvenčního řízení informuje soud neprodleně celou řádu subjektů, např. finanční úřad, celní úřad, českou správu sociálního zabezpečení, obecní soud dlužníka apod. Zveřejněním insolvenčního návrhu pak nastávají zákonné účinky takového návrhu, a to zejména zákaz nakládání s majetkovou podstatou, zákaz zřízení zajištění a zákaz provedení exekuce. Dalšími důsledky zveřejněného insolvenčního návrhu je poškození dobré pověsti údajného dlužníka, vyvolání pochybnosti o jeho důvěryhodnosti a ekonomické situaci, ohrožení stávajících smluvních vztahů, včetně těch, které zajišťují financování běžné podnikatelské činnosti údajného dlužníka. Podáním šikanózního insolvenčního návrhu se údajný dlužník může během několika hodin dostat do značných problémů, které mohou skončit i konkursem.

Obrana proti šikanóznímu insolvenčnímu návrhu

 Novelou insolvenčního zákona č. 64/2017 Sb. je insolvenční řízení rozšířeno o předběžné posouzení věřitelského insolvenčního návrhu, jehož cílem je zabránit či omezit podávání šikanózních návrhů. Dle ust. § 100a IZ je insolvenční soud před zveřejněním věřitelského insolvenčního návrhu předběžně posoudí důvodnost tohoto návrhu. Pokud by pak insolvenční soud dospěl k závěru, že existují důvodné pochybnosti o účelovosti podaného návrhu, může rozhodnout, že se insolvenční návrh ani jiné dokumenty založené v soudním spisu, včetně vyhlášky o zahájení řízení, nezveřejní v insolvenčním rejstříku po dobu sedmi dní. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Po tuto dobu může do insolvenčního spisu nahlížet pouze dlužník a navrhovatel. Pokud by insolvenční soud v rámci této sedmidenní lhůty dospěl k závěru, že se jedná o bezdůvodný a šikanózní věřitelský insolvenční návrh, pak by tento návrh odmítl. Tímto zákonným ustanovením se podstatně omezuje možnost šíření nepravdivých poplašných zpráv o insolventnosti údajného dlužníka, které by jinak mohly nenávratně poškodit jeho pověst i postavení v soutěžním prostředí.

Další obrana proti šikanoznímu insolvenčnímu návrhu je upravena v ust. § 128a IZ. Podle tohoto ustanovení je insolvenční soud povinen bezdůvodný věřitelský insolvenční návrh odmítnout neprodleně, nejpozději však do sedmi dnů ode dne jeho podání. Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, zejména tehdy jestli:

  • navrhovatel má za dlužníkem pohledávku, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží (např. nesplatná pohledávka),
  • jde o insolvenční návrh podaný opětovně a navrhovatel nedoložil, že splnil povinnosti, které mu případně byly uložené předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu,
  • podáním návrhu insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka, a
  • záloha na náklady insolvenčního řízení splatná s podáním insolvenčního návrhu nebyla navrhovatelem řádně a včas zaplacena.

K tomu, aby insolvenční soud byl schopen v sedmidenní lhůtě posoudit důvodnost věřitelského insolvenčního návrhu, anebo odhalit, zda se jedná o zjevně bezdůvodný návrh, mu může nejvíce pomoci vyjádření údajného dlužníka k insolvenčnímu návrhu. Ve vyjádření by údajný dlužník měl především upozornit na nedostatky věřitelského insolvenčního návrhu, na jeho zjevnou bezdůvodnost a doložit soudu důkazy o svém dobrém finančním stavu (např. výroční zprávou, účetní závěrkou z minulého roku, výpisem z bankovního účtu, prohlášením bankovního ústavu, potvrzením finančního úřadu o bezdlužnosti, seznamem majetku apod.) a navrhnout soudu, aby vydal předběžné opatření, jímž by navrhovateli uložil povinnost složit na účet soudu jistotu k zajištění náhrady vzniklé či hrozící škody. Pokud by vyjádření údajného dlužníka k věřitelskému insolvenčnímu návrhu obsahovalo údaje chráněné obchodním tajemstvím, pak lze navrhnout insolvenčnímu soudu, aby do rozhodnutí o úpadku nebyly tyto údaje zveřejněny v insolvenčním rejstříku.

Další obranou proti šikanóznímu insolvenčnímu návrhu věřitele je povinnost věřitele složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč, pokud je podán insolvenční návrh proti podnikateli a ve výši 10.000,- Kč, pokud je insolvenční návrh podán proti právnické osobě, která není podnikatelem, popř. proti fyzické osobě. Záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. Neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení je důvodem pro zastavení insolvenčního řízení.

Pokud by soud dospěl k závěru, že je věřitelský insolvenční návrh šikanózní, pak ho jako zjevně bezdůvodný odmítne. V tom případě by soud mohl uložit navrhovateli pořádkovou pokutu, a to do výše 50.000,- Kč a dále povinnost uhradit veškeré náklady insolvenčního soudního řízení.

Údajný dlužník se může domáhat náhrady škody či jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli, pokud je insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele anebo zamítnut. Pokud je insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, pak členové statutárního orgánu insolvenčního navrhovatele ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy společně a nerozdílně. Lhůta pro uplatnění nároku činí 6 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí či zamítnutí insolvenčního návrhu.

Závěr

Ani při současné právní úpravě nelze vyloučit možnost podání věřitelského insolvenčního návrhu, který je zjevně bezdůvodný a jehož cílem je poškození údajného dlužníka např. za účelem jeho vyřazení z konkurenčního boje anebo zastrašení údajného dlužníka, aby uhradil spornou pohledávku. Údajný dlužník se může s úspěchem bránit proti takovému šikanóznímu insolvenčnímu návrhu zejména tím, že co nejdříve po zahájení insolvenčního řízení doloží insolvenčnímu soudu důkazy o svém dobrém finančním stavu.